Nebudeme je zde řešit, je to čistě jejich věc, zda stojí o to být zdraví. My se budeme spolu věnovat lidem kteří zdraví být chtějí. Tudíž spěchají k lékaři vždy, když si myslí, že je to třeba. I zde je to dvousečná zbraň. Nelze, nebo asi by se nemělo běžet k lékaři hned když se člověk píchne jehlou, nebo ho zaškrábe v krku. I když to zaškrábání samozřejmě může věstit cokoli.
Ale ani lékař není všemocný a vševědoucí, takže vám napíše kapky do krku či něco podobného a ono se z toho později může vyvinout něco moc ohavného.
V každém případě, když už u lékaře jsme, ve většině případů nám doporučí léky. Ano, doporučí. Tedy jak kdy a jak který lékař. Já se setkal vícekrát s tím, že jsem měl v krku knedlík a horečky. Dostal jsem doporučení (ústně) na troje léky, jejichž názvy jsem zapomněl ještě v čekárně. Žádný recept, nic. Teprve přímo v lékárně jsem se domluvil, ale k oné doktorce jsem již nikdy nešel. Jen jednou jsem zahlédl dveře její ordinace obrostlé pavučinami, na kterých hospodařilo stádo pavouků. Zažil jsem pak něco podobného znovu, ale už s receptem na antibiotika. Dobrá, budiž, nic se nedá dělat.
Mávnete nad tím rukou a rozčílíte se až v lékárně, kdy z pěti léků, které chcete mají jeden, a to je ještě úspěch, který by se měl ihned v lékárně oslavit štamprlí slivovice. Možná by pomohla lépe než ty léky, které nejsou. Distributoři léčiv je nedodali, zní z úst lékárníkových a vy nadáváte spolu s ním. Jenže ono je to kapánek jinak. Oni je nedodali, protože je nikdo neobjednal. A to je to, oč tu běží, řečeno slovy klasika. Léky musí nejprve někdo objednat, aby je mohli distributoři léčiv přivézt. Teprve pak se nám stane, že přijdeme do jakékoliv lékárny, vyjmenujeme pět léků, nebo předložíme recept a dostaneme je naprosto všechny. Ne, nesmějte se, skutečně se to prý jednou stalo. Nu, doufejme v lepší časy.
